MARTIN HILSKÝ - Písek
Svět je divadlo a my jsme jeho herci
Čtvrtek 12.listopadu 2009, něco málo před desátou hodinou dopolední. Plná zvědavosti a očekávání jsem spolu se svými spolužáky vstoupila do hudebního sálu písecké ZUŠ. Čekala nás přednáška či snad spíše diskuse s překladatelem prof. Martinem Hilským pořádaná klubem Dreams&Teams na Gymnáziu Písek pod záštitou Britské rady na téma William Shakespeare. Po ní mělo přijít předvedení sonetů zhudebněných skladatelem Danielem Dobiášem. Pohled na dvě komické postavičky - jednu sedící u klavíru, druhou trošku zmateně pobíhající po sále - mě příliš nenadchl. "Další z rádoby vzdělávacích pořadů vlastně k ničemu?" povzdechla jsem si v duchu mírně zklamaně, protože William Shakespeare patří mezi mé oblíbence. Jen co se ale všichni studenti 8.O a 6.F usadili na svá místa, přesvědčila jsem se o svém omylu.Prof. Hilský, který se může pochlubit vlastním překladem všech děl Williama Shakespeara do moderní češtiny, během okamžiku upoutal svým nadšením, vědomostmi a především svou osobností celé obecenstvo. Nejprve v krátkosti představil dramatika a básníka Williama Shakespeara a záhy dal prostor nám a našim otázkám. Většina dotazů směřovala k překládání pana Hilského. Jak dlouho trval překlad sonetů? Jaká jsou úskalí překládání a jak se staví ke kritice? Prof. Hilský vždy odpovídal svým jedinečným spletitým způsobem vyprávění. Překlad sonetů panu Hilskému zabral zhruba deset let. Všechno začalo posíláním dárků a recitací pro přátele a známé. Co napsat jako gratulaci ke sňatku nebo na vánoční přání? Co třeba sonet. A tak se pan Hilský čas od času pustil do překládání. Jak se zlepšoval jeho um, zvyšoval se i zájem veřejnosti o jeho přeložené básně. Překládání Shakespeara není prostou záležitostí. Vyžaduje víc než teoretické znalosti anglistiky. Především cit pro jazyk, jeho logiku a jeho melodii. Překladatel nemůže jednoduše převést myšlenku z jedné řeči do druhé podle nějakého vzorce. Musí ji nejprve objevit, přičemž mu práci ztěžuje rozdílnost kultur ve dvou odlišných zemích a v dobách od sebe vzdálených několik set let. Existují sice "průvodci" ve výkladech Shakespearových děl, nicméně nakonec záleží na překladateli, aby zvolil nejvhodnější význam verše. Není přece možné napsat do básně: "Mílý čtenáři, tuto větu lze interpretovat takto, takto, anebo takto." Proto možná nejen díky genialitě Shakespearova literárního ducha, ale i díky schopnostem překladatelů si dramata a sonety udržují svou aktuálnost.
Ať už je ovšem překladatel sebelepší, čas od času se zákonitě setká s kritikou. Podle prof. Hilského se kritika dělí do tří skupin. Za prvé kritika konstruktivní, která člověku pomáhá, aby se posunul dál a zlepšil, co je možné zlepšit. Potom je kritika pomlouvačná pramenící ze všeho nejvíc z obyčejné lidské závisti. Jako lék na ni jsme dostali doporučený Sonet 70. Třetí druh by se dal považovat skoro až za úsměvný. Pochází z nepochopení samotného Shakespeara. Například, když někdo vytkne překladateli jeho vulgárnost. Takový kritik si musí předně uvědomit, že překladatel není oprávněn provádět cenzuru v umělcově textu. Tam, kde je autor hrubý, je úkolem překladatele hrubý zůstat, a tam, kde autor volí výrazy jemné, překladatel jemnost zachovává.
U Shakespeara to platí dvojnásob. Tento skvělý angličan využíval právě různé druhy jazyka jako metaforu k promítnutí duší jednotlivých postav do jejich mluvy. William Shakespeare nebyl ideolog. Naopak realisticky zobrazoval jednu životní situaci vedle druhé. Proto ho prof. Hilský nazval "myslitelem konkrétního". A shakespearovským mistrovským nástrojem k vytvoření světa není jeviště plné kulis, nýbrž "Slovo". Svým "Slovem" Shakespeare rozhýbal nejen postavy na jevišti, ale ovlivnil životy miliónů skutečných lidí až dodnes. Díky Shakespearovi se z renesance stal počátek moderních lidských dějin.
Jako absolutní premiéra zazněl po diskusi s Martinem Hilským Sonet 25. zhudebněný a interpretovaný vynikajícím Danielem Dobiášem a následovaly ho další Shakespearovy básně.
Myslím, že se zdaleka nevyjádřím nadneseně nebo přehnaně, když řeknu, že tato přednáška byla jedna z nejlepších, které jsem po dobu svého studia na Gymnáziu měla možnost se zúčastnit.
Karolína Svozilová, 8.O
